Všehochuť 5

 


Zrcadlení

Byl jednou jeden člověk.
Žil ztracený ve svých představách,
v odrazu měsíce na vodní hladině,
ve své bublině sebelítosti.

Jednou jej napadla myšlenka,
že by nebylo špatné, všechno to změnit.
Jenomže nevěděl jak,
ani odkud by měl začít.

Žil jednou jeden člověk,
který byl přesvědčen,
že na něj je celý svět zlý.
A tak byl taky zlý.

Kdysi za vlahého letního děště,
toho člověka napadlo, že se možná spletl
a že nespravedlnost plodí jen další nespravedlnost.
nic s tím ale neudělal.

Slyšel jsem o jednom člověku,
z minulých dob,
který si myslel,
že všechno je složeno z písku.

Říká se, že když na smrtelné posteli,
v kruhu svých příbuzných,
vydechl naposled, změnil se pomalu v hromádku písku.
Soudím, že z nich byl nejštastnější.

Znal jsem kdysi sám sebe.
To bylo vskutku dávno, dříve
než se dlouho opakovaná lež stala pravdou
a odraz měsíce povstal, aby nahradil svůj protějšek.

Bylo to dřív, než zlo potkalo ještě větší zlo
dřív, než se mé stíny v zrcadlech světa
ostamostatnily
bylo to tehdy, když jsem se stal pískem.


Cesty šílenství


Dal jsem se cestou šílenství
jež dovedla mne k moci
kterou zdravý rozum
nikdy neobsáhne

Vlny temné rozkoše lomcují mým tělem
rezonují v mysli
vzudch je cítít potem, krví
a kouzly

Podivné mutace lidského genu
odemkly zámek k podvědomí
z neskutečného - denní rutina
a nadpřirozenost ztratila svůj význam

Bílá magie odříkání
vzala za své v prvních dnech
pouhá myšlenka koná dobro i zlo
zlo především(emi)

Kapička božství v lidské mysli
ze skrytu zjevila se, aby ruku v ruce
s osudem zazdila dveře
do normálního života...


Duch lesa

Kolem ohně je teplo - na první pohled
třesu se zimou a pozoruju ostatní
opilé vínem, vůní dřeva a chutní letní noci
je jich tak moc a já - jsem sám

Zbaveno vězení hmotného těla
odlétlo vědomí do výšin, do plamenů
kde každá myšlenka přináší rozkoš
a je jich tak mnoho - jsem sám sebou

V šepotu lesa pradávná tajemství
černý plášť ve tmě
havraní peří ve vlasech a vědoucí pohled
hlasy utichají - intuice mocnou zbraní

Stříbrný měsíc co kýve své ano
skořápka těla znovu je vězením
ve zpěvu lesa slyším tvé kroky
na dlani svírám havraní pero - jsem plný tebou

Pradávný osud, proroctví ztracené
ranní moc čarovná zlou kletbu láme
rámě a polibek, černý plášť zašustí
má milá pospěš, na cestu se dáme - konečně


Fragment 1

Noc padá na zemi zničenou
zemi, jež krásná kdysi byla
zemi, jež válku zakusila
ohněm a magií trpěla
v bolestech, rozžhavená do běla
jež teď pod chladivým příkrovem sněhu
léčí se a spí...


Inzerát

Hledám dívku s povahou ohně
a ledově chladným vystupováním.
Hledám dívku s andělskými křídly
a s duší o odstín tmavší
než je tma v lese za bezměsíčné noci.
Hledám dívku s očima z hvězdné moudrosti
a vlasy z kapek deště.
Hledám dívku se rty z podmořksých korálů
a s tělem upleteným z mlhy.
Hledám dívku, jež je dcerou Pána snění
a jež je zvána jménem Lilith.
Hledám dívku, která nenabízí nic
a přesto dává mnoho.
Hledám dívku...


Snové deviace

Vrány do mne v noci zobou
oči se jim blyští zlobou
nezměrný je bohů hněv
místo vody slzím krev

Ozvěnami zrůdných činů
každou noc já znovu hynu
teprv až když vzplane den
zjišťuji že byl to sen

Na koních jsou čtyři jezdci
ostré meče konec věstí
Válka, Nemoc, Smrt a Hlad
zase budu umírat

Požehnání kletbu skrývá
budoucnost, co jasná bývá
do tmy náhle oděla se
Bůh je hnusné podlé prase!

Nepřestává utrpení
bolestí i krev má pění
na poduškách z hedvábí
duše má smrt přivábí

Velká kosa ve tmě rudé
co tu po mně vlastně zbude?
ozvěna mé choré mysli
láhve vína divně zkysly

Jedna věc mne cestou hřeje
skrze lesy beznaděje
to, co já teď prožívám
brzo zkusí každý sám


 

z5