Všehochuť 4

 


Strašidelný

Straší mi v hlavě
duchové knih, které jsem četl
útržky nesčetných filmů
a nejasné myšlenky minulých životů.
Straší mi v hlavě
minulost s budoucností
i stíny paranoie
fantaskní představy.

Straší mi v očích
vysněná místa
obrázky z pohlednic
barva dnešní oblohy.
Straší mi v očích
vize a rozcestí z pokřivených realit
věčný oheň, co vidívám ve všem
tvář dívky ze snů.

Straší mi v srdci
láska jíž nedávám
štěstí co hledám
nenávist, kterou cítím.
Straší mi v srdci
hněv rozpuštěný v krvi
lži co říkávám
věci co dělám.

Straší mi v životě
strach z jeho žití
myšlenka na konec
na nebytí
Straší mi v životě
bůh který není
i můj starý zlozvyk
denní snění

Asi jsem strašidelný


Šeptání do větru pro Pána snů

Zavřené oči
a ruce na spáncích
strašlivý tlak
krev co je v červáncích

větrné hlasy
ledové meče
tři svaté grály
a posmrtné křeče

za nehty hlína
píseň co kvílí meluzína
talisman pro štěstí
z posledních pověstí

kus noční můry
havraní vlasy
perel tři šňury
výtažek z řasy

něco co přichází
něco co zůstává
to co tak běžné je
i to co se nestává

zrníčka písku
na fotce Smrti
kapička odéru
co nosí šprti

a pero z anděla
krev z vlastní žíly
pět hliněných micní
co tvoří světadíly

přijď mezi nás
my volámě tě
přijď mezi nás
velký mág chce tě

přijď mězi nás
nechceš, však musíš
přijď mezi nás
vězení zkusíš

Sne


Poslední z výkřiků

Šílenství je zdrojem síly
když svět na čtyři skládá se díly
a odlesk měsíce v pavoučích očích
vylekal visící netopýry.

Země se zachvívá, země se chvěje
do lidských srdcí vkrádá se beznaděje
jak jsme si ustlali, tak si i lehnem
na věky věků po hlavě do závěje

Poslední výkřik, co pomalu odeznívá
nad prázdným městem skoro se rozednívá
jak asi trpěl ten poslední člověk
co náhodou zaslechl jak smrtka si zpívá


Fragment 1

Naříkán nad listím
co padá ze stromu
a pláču
když vidím padat hvězdu
proč tedy ve mě padající mrakodrap vzbuzuje
úsměv?


Dětství

Za okny se ve větru
kymácí černá kostra stromu
s nímž jsem se kdysi dělil o své smutky
ale kterému dnes už nevěřím

Za okny se v dálce z mlhy
noří kus domu, kde bydleli další děti
s kterýma jsem se kdysi bavil a smál
a jež dnes pro mne mají jen úšklebky

Za okny se ranním chladem
odívá menší hřiště
kde jsem trávil celé dny
a na které jsem už rok nevkročil

Za těmi okny se v kapkách deště
odráží stín mého dětství
já tu sedím s pláčem na krajíčku
a snad už posté mu dávám tiché sbohem
když snažím se dospět


Fragment 3

Plamínek svíčky,
co držíš ve svých dlaních
v studený kámen ztuhl
jako tvůj úsměv
když se díváme
z očí do očí

Nechej mne být!
samota naději přináší
a v mlze se ukrývá
osud přislíbený
když světlo v mé duši
postupně mění se v strach

Plamínek svíčky
naposled zablikal
když nadešel čas
a v pramínku dýmu
duch jeho zjevil se
mezi nás


<-MIMO->
(nemělo by to tady být)

Jako každý člověk, i já bych chtěl být mliován
proto mne velmi mrzí, že se dosud našel nikdo
kdo by toho byl schopen
bez lží a vytáček
prostě jen čistě milovat

Může se zdát, že viním vás všechny,
ale vím, že břímě chyby nesu i já
jsem prostě moc jiný, příliš divný
a předstíraná škodolibost s ironií neústupně brání
všechny zbývající brány od mého srdce

Přemýšlel jsem již mnohokrát,
zda jsou tyto věčné strážkyně zapotřebí
ale zkoušení žít bez nich jsem brzy vzdal
myslím
že je to nemožné

snad bych vám měl ještě říct,
jak vlastně dokážu žít, bez lásky a náklonnosti
bez porozumění.
Snadno. Kouzlo je v tom, že všechno,
co je ve mě dobré obracím ve zlo

Láska tak snadno přechází v nenáviast
jež pak koluje jako mrazivý oheň
smíšená s temnou krví
nasáklou hněvem
mými žilami


 

z5