Všehochuť 3

 


Všeobjímající

nějak se dostala do mého srdce
ať již tloukla na brány či se plížila stínem
však než přišla, nevěděl jsem, zda mohu vůbec cítit
tak krásná a čistá
jako nitro vzdálených hvězd
a stejně tak spalující
hluboká, všeobjímající...

Nenávist


Nezhojené rány mokvají nenávistí
hluboko uvnitř mě se něco probouzí
úkryt v těmnotě před spalujícím světlem
a z lásky zbyly jen špinavé cáry

blesky co křižují prostor za víčky
nemizí s probuzením
a já toužím pozvednout talisman smrti
ke svému hrdlu

nesvatý rituál mění kapičky čaje
v krúpěje nasládlé krve
a očekávaný úsvit se nikdy nedostaví
noc ve svém plášti svíjí se smíchy

prasklinky v přehradě
co zadržuje hněv
se množí rychlej a rychlej
a svět se utopí v řece temné nenávisti


Andělé zaslouží zemřít

Andělé si zaslouží zemřít
už jenom proto, že nejsou
protože dávají falešnou naději
protože mi tě vzali
jen abys ses k nim přidala
lákali tě tak, že jsi s nima šli raději
než abys se mnou zůstala

Jestliže chytím anděla
řeknu mu, že tohle se nedělá
lákat a odnášet lidi tam nahoru
aby tam zpívali ve sboru
a pak mu vytrhám pírečko po pírku
na každým jeho "ROZTOMILÝM" křidýlku

A pak mu ublížím


Sny

Ve dne i v noci
prochází mi hlavou
a já tak vidím věci
co možná někdy byly
někde budou
nějak jsou

stává se, že
když jdu ulicí
a dívám se kolem sebe
vídm oheň, jak spaluje stromy
zvířata i domy
a znamení smrti v tvářích lidí

někdy na okraji hluku
narážím na ozvěny
písně z počátku dnů
té první co byla
té jediné, co je
skutečně krásná

ráno, když usnínám
si přávám jít pryč
do země nezemě
či kamkoliv jinam
jen kdybych našel
svůj ztracený klíč

od brány jež zůstává ve spánku skryta


Temný

Ledový plamen nenávisti
proudící v mých žilách
a spaluje svým chladem všechno doboro
co se uvnitř skrývá

cítím jak se měním
jak se mé zorničky rozšiřují
a tma otevírá svou chladivou náruč
probouzejícímu se zlu

za nocí vzývám temnotu
aby si vzala moji duši
a aby mi dala sílu
aby mě vzala zpátky k sobě
svého ztraceného syna

pohrdám všemi
pohrdám sebou
a pohrdám světlem
co přináší lásku

energie proudící mým tělem
nekonečná, ale prchlivá
darem od života
teď temntotou znásobená

dřív jenom občas
jsem mohl ji cítit
záblesky zvrácené radosti
v pochmurném životě
Teď je však se mnou častěj a častěj

jak je krásná
chtěl bych ji ovládnout
chtěl bych ji kontrolovat
chtěl bych ji vlastnit

a hlavně bych chtěl, aby tu byla pořád
každou vteřinu, minutu
obdařujíc mě mocí
aby mě sytila, aby mě hřála
aby mě třeba zničila
to je mi jedno
chci ji mít!

ve staletí nevyřčených slovech
nacházím bránu moci
studnu temného vědění
a celý svět uvrhnu do zkázy
protože já jsem Temný
předurčen k vládě
poskvrněný láskou
otrokem nenávisti

již brzy nadejde čas
kdy pocítíš mou sílu
a skloníš se před mou mocí
nebo budeš trpět
přidej se či zhyň!
osudné jest obojí


 

z5