Všehochuť 2

 


Slunce

Ty jedna odporná koule žhavé plazmy
která se živíš přeměnou vodíku v helium.
Proč jen musíš osvětlovat místa,
která by raději měla zůstat skryta?
Proč mne musíš pronásledovat na každém mém kroku
a spalovat moji kůži každým svým dotykem?
Proč oslepuješ mé citlivé oči,
věky přivyklé na podzemní temnotu?
Proč vháníš všem do tváře radost,
když já cítím smutek?
Proč prostě nezhasneš a nedáš mi pokoj?
Alespoň na chvíli.


Fragment 1

Pojď, a spatříš záhady vesmíru
otevřu pro tebe brány mnoha světů
z mrtvých těl kytek vytvořím lavinu
a spolu s ní tě do smrti smetu


Fragment 2

ve světě zpustlém
jež rychle umírá
v svěcené vodě a okvětních lístcích růží koupeš své nahé tělo
ale špínu z duše nesmyješ


Válka slz

Ocejchován nenávistí
tvář v temnotě věčně skrytu
života cestou na zápěstí
mám osudem jasně vrytu.

Plamen svíčky se stínu duše bojí
člověk v kruhu démonů sám stojí
magická aura nesmírné moci
poslední překážkou v zatracení
snad měla bys mu pomoci
kdybys nebyla jedním z nich.

Démon s démonem, chaos světu vládne
řád skomírá a plamen svíčky slábne.
Zhasíná poslední jiskřička naděje
Do černé se král dnes oděje
a do bitvy poslední vydá se
na krásném a věrném koni
poklusem ke zkáze.

Tisíc let vlády chaosu začíná
ze země je jedna velká pustina
ostrůvky života v hlubinách skryty
do tvářích lidí jsou znaky bolesti vryty
ve slavném boji se střetli se zlou mocí
se světlem v očích a odvahou v srdci

Světlo zhasíná, temnota na trůn sedá
tam kde se mísí zůstává obloha šedá
poseldní záškuby, smrtelné křeče
a již krev zpěněná po poli teče

Nenávist sestrou zášti, mnohdy jedno jméno mají
poslové smrti na sever pospíchají
v ledové pustině skryta je naděje
snad naposled se moc světla zachvěje.

Mocná je bouře sycená krví
jezdci jsou zabiti, moře teď mlčí
magie stavidla jsou již pevně spuštěny
ve skalách smrti zní poslední ozvěny

Červené líce pod bílou kápí
v očích jas lásky zemi slzami zkrápí
léčivá moc a přítomnost boha
naději přináší, modrá zas obloha


Spaluješ

Jediným pohledem spaluješ mosty mého sebeovládání
a rozbíjíš nástrahy kolem mého srdce
tisíciletý led taje ve zlomku vteřiny
ani on nedokázal vzdorovat ohni skrytém v tobě.

Nasládlá vůně parfému umocňuje smyslnost okamžiku
a zhoršuje můj nekonečný pád do zatracení.
proč jsem tě jen musel potkat?
proč jsem tě nepotkal dřív?

Na tvoje otázky nemohu odopvědět.
jazyk mi shořel, když jsem se doma pokusil vyslovit slova,
jež ty říkáš bez zaváhání,
které mi šeptáš v noci, když mám strach

Ozvěny melodie z počátku časů
dokáži díky tvům kouzlům uslyšet
ve vzduchu kreslí mi před očima květy
a krvavý zdá se pak celý svět...


 

z5