Všehochuť


 

Temný oceán

Temný oceán
temná pevnina
temná místnost
v ní svíčka jediná
jediný život se k ní pojí
jediná další duše pro ni slzy roní
a nikdy nenajde se ten,
kdo sfoukl svíčku
a s ní i krásný sen
o nekonečné lásce
která hory přenáší
a léta žije nezměněna
i v časech nejtěžších.


Fragment 1

Tak přišel čas, kterého báli se mocní,
přeběhl mráz všem lidem po zádech
mráz byl hned vystřídán neskutečným teplem,
po němž ti nejšťasnější již nevydali vzdech.
Na zem padla tma, jež skryla všechny hvězdy
a ani slunce s ní nemohlo soupeřit
a než čas tmy nadobro odezní
již nebude dole nikoho, kdo by mohl žít.


Fragment 2

Další den stejný jako ty předchozí
Z nedostatku činností chodím po pokoji a poslouchám hudbu
se slzami na tváři
čtu znovu již přečtené knihy
poslouchám dokola stále stejné písničky
chodím nesutále ve stejné smyčce
tak mě napadá, že v takové větší smyčce vlastně žiju, my všichni
války se bojují
lidé se rodí
umírají
a všechno je pořád dokola
poznáváme znovu a znovu stále tytéž věci
a každou z nich titulujeme jako žhavou novinku
už mě z toho bolí hlava
kéž by tak chtěla prasknout...

..snad už se brzo setmí a já alespoň neuvidím všechno to, co mě obklopuje
....slabá útěcha..


Večerní myšlenky

Prostupuje mnou smutek pokaždé,
když slyším tvoji písničku.
Mezi doušky studeného čaje vzpomínam,
co všechno jsem ti nestihl povědět.
Když v noci ležím a nemůžu spát, přemýšlím,
Jestli taky nemůžeš usnout.

Někdy myslím taky na to,
co se asi skrývá za dveřmi,
které jsou ukryty v nejhlubším spánku.
Jestlipak tam na mne čekáš?
A pokud ne, zda by měl na tebe čekat já?
Nejsem si jistý.

(v myšlenkách se) Opájím mocí, kterou jsem nikdy neměl.
Žiju v iluzích a podivných snech.
Vlastně ani pořádně nevím, co chci.
Třeba mi to někdo někdy řekne.
A třeba taky ne.
Prokletá budoucnost.

Odnikud slýchám magické povely,
jež rozenívají strunu hluboko v srdci ukrytou.
Po hladině klouže stín měsíce.
Hvězdy se staly mými soudci.
Tma mečem a štítem.
A domovem.


Tak já "žiju".


Jak to se mnou vypadá

Ze svého strachu vyrobím si plášť
poslední polibek mi na rozloučenou dáš
Daleko musím jít a pak třikrát se obrátit
za žádnou cenu se k tobě už nevrátit.

Tak se svým smutkem chodím po světě
Jestli mne spatříte, tak se mi vyhněte!
V nekonečných nocích skrývám svoji tvář
a pod kápí schovaná je ukradená svatozář.

Schoulený do klubíčka prožívám konec začátku,
se slzami v očích vnímám, že jde život pozpátku.
Od desíti k pěti.
Ze starců jsou zítra děti.

Šíleným smíchem se vysmívám zrcadlu,
které ukazuje naši druhou tvář.
Z ostnatého drátu vážeš si oprátku
komupak asi ji na krk dnes dáš?

Suchou nohou vykroč z potku krve
uvidíš, cos viděla prve.
Bitevní pole, na něm armády stát
a jak na špalek hlavu svou položil kat.

Setni ho starým mečem.
Setni ho, bude ti vděčen.
Setni ho nechce dál žít.
Setni ho, vždyť věří, že nalezne klid.

Tak už mě sakra zabij.


 

z5