Večerní myšlenky


 

jak silna je touha zatahnout zavesy a zustat sam v pokoji, konecne oddelen od sveta.
pak jen lehnout si a zavrit oci.

ach ano...zavrit oci


uz me boli od slunecniho svetla a od vyjevu kterych jsem kazdym dnem svedkem.
taky bych si chtel zacpat usi, znavene tihou kazdodennich lzi


a usta by chtela kricet...kdyby jim nekdo poseptal slova


alespon se snazim ocim ulevit tak, ze jim poskytuju pohled na vecerni cervanky a
srpek mesice, ktery se stava zretelnejsim spolu s pohasinajicim svetlem


zacina noc
prvni hvezdicky nesmele vykukuji na obloze


mozna tak nekomu preji stesti
ja preji stesti jim, i kdyz, co je jim asi do cloveka..


usi zacinaji vynechavat, zatim ne moc ale prece
asi uz je omrzela ta hudba s prichuti smutku, kterou si stale dokola poustim
ale jsem vlastne rad, ze muzu rict, ze si tu prichut uvedomuju
znamena to mozna to, ze stale jeste dokazu neco citit


mozna


napada me, ze sluvka "mozna, asi, nebo, snad" a jim podobne musi byt velice oblibene
obzvlast ve svete kde je jista jenom smrt


..a mesic se stale vice stava kralem oblohy...


a me snad v dalsich par minutach uvezni ve sve naruci milosrdnny spanek a snim i zapomneni
ale kdo vi...mozna prijdou jeste desivejsi sny..nebo snad jeste pravdivjejsi?


kdo vi.....

 

 

z5