Stmívání

Konečně zapadlo slunce. Roztáhl těžké závěsy a otevřel dveře na terasu. Něco ho napadlo. Obrátil se a šel si pro boty. Přinesl je k terase a odešel pro něco k sezení. Obul si boty a vyšel na terasu. Vytáhl stoličku a sedl si na ni. Pozoroval oblohu. Pořád mu ale něco chybělo…něco…sundal boty a šel si pro studený čaj. Konečně se svým oblíbeným hrníčkem v ruce pospíchal zpátky na terasu. Mezi dveřmi zjistil, že terasa má dalšího návštěvníka. „Ahoj kočko“, pozdravil ji. Neodpověděla, jenom mu mrkla na pozdrav. „Zase hraješ tu svou hru?“ zeptal se jí. Neodpověděla. Jak taky, vždyť kočky nemluví. S úsměvem na rtech pomyslel na kočičí hru, kdy je cílem byt neviděn a současně vidět co nejvíc ostatních. Většinou když kočka zjistí, že je spatřena, vstane a nenápadně se přemístí na dalších ze svých oblíbených pozorovacích míst. Jeho kočka měla vyloženě profesionální místo na terase. Měla dobrý rozhled a většinou žádnou kočku nenapadlo podívat se tak nahoru. Možná byla místní přebornicí. Asi určitě. Obloha pomalu tmavla, fialový pás na obzoru postupně měnil růžovou v temně červenou a nažloutlou bavil do oranžova, s čímž mu vydatně pomáhala modrá z vrchu. Nad jeho hlavou bylo nebe již tmavě modré. Ještě chvíli a přejde do noční modři, tak málo se lišící od tmy a přece ještě ne černé. Zatím počítal letadla. Slabý osvěžující vítr ho občerstvoval a hrál si s jeho vlasy. Občas upil čaje. Pozoroval kočku jak se otáčí za každým projíždějícím autem a lidech na kolech. Občas kolem prošel náhodný chodec nebo skupina v uších mu zněly útržky slov. Ignoroval je. Kočka přišla za ním a začala se mu otírat o nohy. „Co bys chtěla?“,zeptal se jí. Odpověděla zamňoukáním. Pak mu vyskočila do klína a nechala se hladit. Pak zaslechla hlouček lidí a šla se k okraji na ně podívat. Opřen o zeď se pousmál. Najednou se ozval bzukot a okolní pouliční osvětlení začalo svou pravidelnou směnu při napodobování slunce. Bzukot nebyl zrovna příjemný ale po delší době se ztratil v pozadí vjemů. Objevily se první hvězdy. Vstal a pozdravil je úklonou. Naproti, pod poslední lampou, uviděl dívku se psem. Připadlo mu zvláštní, že šla ven sama v noci jen s tím malým psem. Ale co, lidé jsou různí. Lidé. Vstal, přešel k zábradlí. Ještě jednou se podíval na dívku a když si byl stoprocentně jistý, nechal lampu zhasnout, roztáhl křídla a vysokým skokem se dostal do vzduchu. Dvakrát mávl křídly a pak se pomalu snášel dolů jako stín….

Místní noviny:
V noci na dnešek nalezena další oběť krutého vraha.
Znaky stále stejné, prokousnuté hrdlo a téměř žádná krev
Máme tu snad vampýra?

 

z5