"Moderní" domácnost

Po dlouhém dnu se vracím domů . Mé dveře mě již z dálky vítají veselým elektronickým hlasem. Po přiložení palce na otisky čtoucí destičku dokonce žertovně pronesou uvítání mé osoby (doslova "Vítejte doma pane MacGalaghere."). Světlo ovládané fotobuňkou se po překročení prahu automaticky rozsvěcí a já shledávám, že domácnost je absolutně prachu prostá, o což se postaral můj domácí úklidový robot. Mám hlad, jelikož jídelní automat před kanceláří měl opět poruchu. Mé kroky tedy vedou nejprve do kuchyně. Počítačem ovládaná a na internet připojená lednička mi dává vědět, že díky zpoždění platby jednoho z mých klientů (a za situace, kdy nemám na účtu víc, než pár kreditů) nemohla dokoupit zásoby mléka. Inu co se dá dělat. K snídani bude čaj. Nelidský hlas linoucí se z reproduktoru ledničky mi rovněž sděluje, že nebylo možno dokoupit čerstvé pečivo, salám, sýr, máslo, ba ani rajčata, bez kterých se moje snídaně neobejde. Smutně shledávám, že dnes asi povečeřím venku a zítra se nějak obejdu bez snídaně. Nejsem z toho nijak nadšený.

Po hádce se svým telefonem o výši účtu se mi konečně podařilo dovolat se k přítelkyni. Tedy skoro. K jejímu záznamníku. Vyzývavým tónem mě tento vyzývá, bych byl té dobroty a zanechal vzkaz. Poslušně odříkávám své pozvání na večeři, přičemž mě záznamník znovu přeruší. Prý že děkuje za zavolání. Lomcuje mnou vztek.

O jeden rychloobvaz později se mi nadšené dveře sdělují, že před nimi má tu čest, stát technik z telefonní společnosti. Polykám nadávku určenou dveřím a jdu otevřít. Se záhadným úsměvem (který je výsledkem pečlivého tréninku před zrcadlem) jej uvádím dál a ukazuji mu směrem k rozbitému telefonu. Na otázku "Co se stalo?" odpovídám, že telefon samovolně a nečekaně vybuchl. Technik ve svém monologu sděluje, že nevidí žádné stopy výbuchu, ale telefon poslušně vymění. Sotva je oprava dokončena, oznámí mi telefon hlasem, který jen nastaven jako základní (a tudíž není moc hezký), že mi volá má přítelkyně. Vyprovodím tedy technika (dveře nezapomenou při otevření říct, jak jsou rády, že mohly posloužit) a honem spěchám vychutnat prohlášení, že ona přítelkyně již dnes večer něco má. Raději ani nezjišťuji, co. Dalším telefonátem (z hladu) si objednávám pizzu, o které doufám, že s ní strávím večer.Poslíček přijíždí asi o hodinu později se studenou pizzou, slzami na krajíčku a omluvou, že se zrovna přistěhoval, v práci je nový a město moc dobře nezná. Mám strašný hlad, proto beru zavděk i studenou pizzou a ještě připisuji poslíčkovi na účet půl kreditu jako spropitné.

Zbytek bohužel trávím s počítačem a knihou, protože televizní přípojka je stále porouchaná. Čert aby to vzal. V pozdních večerních hodinách, když už mě bolí oči od čtení TIŠTĚNÉHO písma knihy odcházím spát. Tedy alespoň si to myslím.Po sonické sprše v koupelně začínám mít opět skoro dobrou náladu. To také ovlivňuje můj výběr hudby, kterou si od své multifunkční postele nechám hrát pro příjemný spánek.Nemám moc v oblibě moderní elektronickou a symetrickou hudbu. Volím tedy osvědčeného Wagnera a s úsměvem na rtech uléhám do své elektricky vyhřívané postele. Usínám.
Probudí mě až nepříjemný zápach spálených obvodů a kouře. Rychle hasím postel, přičemž chrlím kletby vysokou rychlostí tak že bych zahanbil i dělníka v tyraniových dolech. Znechuceně uléhám na napodobeninu tygří kůže a před příchodem spánku přemýšlím, mám-li tohle vůbec zapotřebí?

 

z5