Nenávist je nejsilnější tam, kde kdysi vládla láska.


Paní prázdnoty a Praotec říší bratrem a sestrou byli. Paní prázdnoty, mistrině trpělivosti a chaosu, věřila, že časem všechny věci dosáhnou dokonalosti. Dlouho pracovala na změně světa k lepšímu, ale Praotec říší její práci mařil, kdykoliv mohl, protože nechtěl, aby se svět změnil.
Praotec říší vládl elfům a jeho oborem byl řád. Ve věku tak dávném, že překračuje chápání smrtelníků, se tito dva bohové pohádali, ať už důvody, které přinutí bohy rozzuřit se ve svém nebeském domě a přenést hádku dolů do světa smrtelníků, byly jakékoliv.
Všichni bohové mají lidi, což zachránilo Paní, která měla několik vyznavačů mezi elfy, ale žádný vlastní národ. V těch prvotních dnech byli elfové věční, nikdy nestárnoucí s krásou a půvabem nedotčenými plynutím věků. První stoupenci Paní prázdnoty byli divotvůrci věků a zázračnými lidmi pro elfy, kteří uctívali Praotce říší, a jež nebyli obdařeni magií a velmi je udivovala. Byli bratry a sestrami, čarodějové Paní prázdnoty a obyčejní lidé, co uctívali Praotce, ale bitvy, které vybojovali byly krvavější než cokoliv, co svět kdy uvidí.
Nejmocnějí lidé Paní prázdnoty se sešli, aby zvážili svůj osud a oplakali svou zkázu, jelikož jich byla hrstka a ostatních elfů bylo hodně. Nemocnější mágem mezi nimi byl Eldritch - kromě Praotce nejstarším z elfské rasy. Praotec byl Eldritchovo dvojče, starší jen o minuty a tito dva byli bratry duchem i krví od počátku časů. Obávajíce se o své lidi a mučen zradou bratra, seslal Eldritch kouzlo, jež ho uvrhlo na mnoho dní do transu. Zatímco se ostatní zajímali o svého vůdce, elfové se zmobilizovali pro neměnoucnoust svého boha proti Eldritchovi a ostatném mágům.
Příběhy o hrůzách z těch časů stále kolují mezi mým lidem a hanebná zrada elfů nebude zapomenuta až do konce světa. Když se konečně Eldritch probudil, byl předveden před krále a odsouzen k smrti za zločiny proti Praotci říší. Pouze hrstka jeho bratří mágů přežila a sám velký mág byl oslaben pobytem v říši vizí. Eldritch se zeptal, zda by mohl naposeled promluvit s králem o samotě a vzheldem k jejich vztahu, jež se táhl daleko před nebeské schizma, mu to bylo umožněno. Ačkoliv nikdo neví, co bylo řečeno mezi oběma vůdci, říká se, že královy zlaté vlasy zbělely jako sníh a byl zasažen časem stejně jako smrtelní lidé. Za několik let zjistí, že čas nyní ubíhá i pro dříve nestárnoucí elfy - kletba seslaná Paní prázdnoty, aby změnila jejich srdce. Rozhněván, vykázal král Eldritche a zbývající mágy, kteří se už nikdy nesměli vrátit do lesa, jež byl jejich domovem od zrození světa z rukou bohů. Pro jinak věčné elfy to byl trest horší než smrt a mnoho z vykázaných raděj nalehlo na svůj meč než žít mimo svou vlast. Král nazval mágy "drow(y)", řka, že nejsou hodni jakéhokoliv pravého jména, jen obráceného slova (angl. word) bez významu.
Eldritch předvídal tohle všechno ve svém velkém transu a vzal své drowy do jeskyní pod lesem, přísahajíc elfům věčnou válku. Přešlo mnoho pokolení, než se obě rasy opět střetly.

Ve stovkách let, kdy moji lidé získávali sílu a magii, která nás odlišuje, byl elfský národ zničen. Nevědouce toto, připravili jsme se k válce a pochodovali jako jeden muž proti těm z povrchu. Změnili jsme se. Magie, která byla největší částí našeho dědictví, vsákla do našich kostí a domovů pod zemí. Nepřítel, na kterého jsme narazili byl větší než historie dokáže zachytit, větší než si kdokoliv mohl představit.
Zatímco naše síla v hlubinách rostla, předchůdci zotročili elfy z povrchu. Nejdříve jsme věřili, že obři, kteří vládnou magií s lehkostí elfů a moudrostí nevýslovných věků se stanou našimi spojenci. Mýlili jsme se.
Když předchůdci spatřili, kterak armáda drowů povstává z temnoty, na věčnost poznamenána černou půdou našich domovů, začali se bát. Obři postavili armádu ze straobylých ras, které dříve zotročili. Člověk, elf a minotaur stáli proti drowskému lidu zrozenému a vychovanému k válce. Boje, které následovaly, byly obrovské a předchůdci draze zaplatili za své vítězství.
Lidé padali pod našimi bojovníky, zatímco elfové před námi prchali. Minotauří válečníci, kteří zůstali, hrdě zdravili drowy, jež by poslali mnoho z nich křičíc k jejich brutálnímu bohu. Zrovna když byli odzbrojováni, dorazili nad ně předchůdci, takže tak zmizeli jejich božští ochránci před dětmi Paní prázdnoty.
Slovem drow se strašili děti ostatních ras před spaním, naše úmysly a rysy byly vyprávěním zkresleny a než sobě, podobali jsem se spíše nočním můrám. Nazývali nás temnými elfy pro naši kůži a naše duše. Nakonec to byla obrovská magická síla předcůdců, jež nás zahnala zpátky. Ačkoliv jsme strávili staletí studiem magie, tvořením jemného umění, kterým se stala, byli předchůdci nesmírně mocní, spřádajíce kouzla mimo naše chápání.
Věky minuly od té doby, co jsem se znovu ukryly do našich věčně-temných domovů. Na povrchu (doslova ve světle) se předchůdci rozprchli či pomřeli stejně tajemně, jak tajemný byl jejich příchod, ale strach z věčných drowů nezmizel. Několik obyvatel z povrchu nás spatřilo a žijí, aby mohli vyprávět příběh, že trpělivě čekáme na čas, kdy znovu povstaneme proti světu, z něhož jsme byli vyhnáni.
Mé jméno je Maedhlyn, potomek Eldritche a dítě drowů. Jsem ztělesnění našich zásad a naší moci a nejsem sám. Pod nohama každého muže, ženy a dítěte, co žijí na světle je jeden z nás, vyčkávající. Paní prázdnoty nás naučila trpělivosti, ale den spravedlnosti se přiblížil a my budeme připraveni.

Původní text od Christose la Kraila, překlad: Gekon (na kterého to pasuje taky ;o)